Summer Surge 3.Epizode

28. may 2012 at 12:05 | Millie |  Summer Surge
Takže, pod dlouhé době je mi ctí, zveřejnit vám třetí díl ffky Summer Surge ;) Doufám, že bude o mnoho vyvedenější než předchozí dva díly, protože v těch dvou se nic nedělo...Jinak, jestli vás ta ffka od téhle doby bude bavit, můžete mi psát odhad, kolik byste chtěli dílů :) A také bych ráda připomněla, že si můžete psát o díly s věnováním, já vím, zatím to ještě ani tak nemá cenu, ale později to bude lepší slibuju! Už mám vymyšlený skoro celý příběh ;) a Vidím to tak na max 15 dílů, ale pokud bude nějaká odezva od vás, klidně to můžu prodloužit :). Xoxo Millie
P.S. Je to strašlivě dlouhé! :D

Seděla jsem na posledním schodu, který dělil zahradu od terasy a hleděla do nočního nebe. Nevím jak dlouho jsem tam seděla, ale asi už pěkně dlouho, protože začínaly vyházet první hvězdy. Vždycky jsem měla ráda všechno spojené s vesmírem, nesmírně mě to přitahovalo. A musím říct, že obloha v Americe je úplně jiná, než ta u nás, v Čechách.
Byla jsem tam sama, jen já a myšlenky. Vyhovovalo mi to, nikdy jsem neměla strach být sama, spíš naopak, byla jsem ráda za každou volnou chvilku, kdy jsem si mohla urovnat myšlenky, protože jsem opravdu osobitá a horkokrevná. Strašně snadno se naštvu, ale v téhle chvíli jsem v sobě nenašla ani špetku toho co jsem cítila vždycky, když mi někdo ublížil, takže jsem se ani nedivila, jak jsem se chovala dál když...
Slyšela jsem kroky, nechtěla jsem se otáčet, nechtěla jsem vědět, kdo to je, a navíc s uplakanýma očima jsem musela vypadat příšerně. No a taky přece existuje šance, že ten někdo za mnou nejde, a kdybych se otočila jen bych si udělala další příšerný trapas. Začala jsem litovat, že jsem si nekoupila voděodolnou řasenku.
"Kapesník?" Ptal se mě milý hlas, že bych ho už někde slyšela? Otočila jsem se a zjistila, že to bude nejspíš ten Liam.
"Díky, ale to jsi nemusel." Poděkovala jsem a vzala si kapesník, otřela jsem si oči, a přejela jsem po dolním víčku, protože jsem věděla, že právě tam bude nejvíce rozmňaglané řasenky. A měla jsem pravdu, zanedlouho byl kapesník celý černý.
"Harry to tak nemyslel, chtěl jen odlehčit náladu..." Hnědooký mladík se pokusil o omluvu, ale jakmile viděl můj ztrápený výraz, skončil uprostřed věty, sedl si ke mě a chytil mě za ruku.
Chvíli jsem se divila, co to má znamenat, ale on se choval naprosto normálně, jako kdyby tohle dělal denně, a to mě opravdu uklidňovalo. Nějakým zvláštím způsobem mi tenhle "nejspíš" zadaný mladík hojil mé čerství šrámy na duši.
Pak do mě žďuchnul ramenem a začal se smát, jeho smích byl tak moc nakažlivý, až jsem se smála taky, a docela dlouho.
"Díky," Řekla jsem, ale jeho jméno jsem nevěděka jistě, což je celkem paradox, protože jeho obličej mi připadal nobyčejně známý, jako kdybych ho vídala každý den. "Jsem Liam." Vytušil mou nejistotu a podal mi druhou ruku.
"Já jsem Sherrie." Oplatila jsem mu stisk ruky a on se začal smát. "Haha, víš, že máš vážně legrační přízvuk? Hahaha..."Smál se Liam a já se přidala, pak se několikrát pokusil o kopčení mého přízvuku, ale asi se mu to moc nedařilo, protože to opakoval pořád dokola. Pak přišel návštěvník číslo dvě...nebo spíš, návštěvnice?
"Liame, zlato, Niall tě hledá." Řekla snědá kráska a roztomile se na mě usmála. Byla opravdu krásná, na sobě měla načervenalé kárované šaty, a božské bordó botky na klínu. A to ještě nemluvím o jejích vlasech. Konečky jejích vlasů byly nějak zesvětlené, ale u hlavy je měla dokonale tmavě hnědé, a viditělně si musela vlasy žehlit, tak jako já, když jsem měla dost prstýnků, a jak jsem to poznala? U hlavy měla totiž kousínek nevyžehlený, ale mohlo to být taky schválně.
Tomu čemu se stalo pak, jsem nemohla uvěřit ještě dluhou dobu potom. Dívka totiž pustila kliku dveří a zamířila k nám, v tu chvíli jsem si ale uvědomila, že stále ještě pevně držím ruku jejího "nejspíš" kluka, ale Liam nevypadal, že by mě hodlal pustit. "Ahoj Sherrie, já jsem Danielle, ale říkej mi Dani." Natáhle ke mě ruku, ale marně, obě mé ruce držel Liam, a ten se na ni šklebil, tím pohledem hej-to-je-moje. "Liame,miláčku dej mi tu její packu, nebo večer nedám packu k dílu já." Liam mi okamžitě pustil ruku, a mě došlo co tím myslela. Liam asi nechtěl mít tento večer utrum...viditelně.
"Sherrie, a moc mě těší, ale jakto, že znáš moje jméno?" Zeptala jsem se Dani. "Prostě znám, a teď pojď, miláček Liam tě nemůže mít jen pro sebe, bude se muset podělit se mnou." Usmála se až ji byly vidět dokonale bílé zuby.
"Aha, takže to mám chápat tak, že si mám domluvit návštěvní hodiny?" Žertoval Liam a mrknul na mě.
"No asi jo, a nesahat na vystavené zboží, jinak bych řekla, že návštěvní hodiny bude domlouvat Dani tobě." Smála jsem se.
Oba se ke mě přidali, ale než jsem stačila říct něco dalšího, na terasu vrazila další dívka, brunetka s dlouhými vlasy a bílými krajkovými šaty, popadla mě za ruku a společně s Dani mě táhla dovnitř do sálu a pak po chodech do druhého patra, poté nás vtáhla do pokoje, který měl stěny barvy Lilie a usadila mě k zrcadlu. "Ahojky, já jsem Eleanor, ale prosím, říkej mi Ellie." Řekla jen a začala mi z obličeje odličovat poslední zbytky řasenky a tvářenky. "Jé ahoj, já jsem Sherrie." "Já vím." Usmála se a pokračovala v práci. "Chceš pomoct, baby?" Dani se zeptala Ellie a ta jí podala kartáč na vlasy. "Holka, ty potřebuješ šaty, ohodnotila můj ohoz a vylítla z pokoje ven, když se vrátila, nesla na ramínku překrásné vínové šaty a v druhé ruce nesla úžasné boty na podpadku stříbrné barvy. O nějakou dobu později jsem stála před obrovským zcadlem a prohlížela si jejich výkon. "Holky to je perfektní!" Rozplývala jsem se nad jejich prací, měla jsem úžasné šaty a boty, dokonalý večerní make-up a na mém hrudníku se třpytily dva různé bronzery. "Oh, děkujem a teď pojď nebo ti uteče celý večer." Řekly sborově a táhly dolů po schodech na místo konání sešlosti. Nevěděla jsem, co se tady vlastně slaví, nebo jestli je to jen tak, ale věděla jsem, že tohle je bezpochyby to nejlepší antré, keré jsem kdy měla. Kráčela jsem po schodech společně s Dani a Ellie, ženy si nás prohlíželi, muži se otáčeli a já si to vychutnávala, když jsme společně nakročily na stejný schod, stejnou nohou, začaly jsme se smát a nemohly jsme přestat. Au, strašně mě bolely bránice.
Opřely jsme se o bar a vydýchávaly se, když jsem koutkem okam zahlédla Liama a nějakého dlašího hnědovlasého kluka, jak se k nám blížili s úsměvem na rtech. Liam si okamžitě uzmul Dani se slovy "Sorry, Sher já musím." a ten druhý kluk se představil jako Louis a popadl Ellie za ruku, přimáčkl si ji k pasu a začal ji zběsila líbat, chtěla se mi strašně moc smát, ale naštěstí jsem se udržela. Jedno bylo jasné, ten Louis bude pěný blázen. Pak se rozloučili a šli na taneční parket za Liamem a Dani. Zůstala jsem sama ale vůbec mi to nevadilo, a navíc, měla jsem krásný výhled. Ten kurdnáč do kterého jsem to tak fešně napálila byl docela pěkný synek. On mě neviděl, protože se buď s někým bavil, nebo jen tak zíral do prázdna, jako by někoho hledal. Ale ikdyby hledal, pohý pohled na něj mi stačil, aby se mi klepala kolena, a klepala se ještě víc když jsem vysoko nad ním viděla obrosvký plakát s Liamem, Niallem, Louisem, Harrym (tak ho pojmenoval Liam) a nějakým dalším klukem, kterého jsem nepoznávala. A pod jejich hlavami bylo velkým napsáno "One Direction", tak tohle mě absolutně dostalo, vždyť moje kamarádka je zblázněná do One Direction už pěkně dlouho, myslím, že její oblíbenec je Zayn, ale nevím to jistě. Přestala jsem zírat na plakát a sjela pohledem opět k Harrymu a ten se pobavěně usmíval, chvíli vyčkával a pak vykročil směrem ke mě.
Mě v tuto chvíli napadlo jedné slovo "WTF"? Které jsem samozřejmě neřekla nahlas, ale opravdu se mi chtělo.
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement